Zasněženou krajinou

Máme za sebou další vánoční, tentokrát spíše novoroční běh. Dlouho jsme se nemohli dohodnout na termínu, až se nám ten rok překulil do nového. Trasa byla naplánována tentokrát zcela nová a bylo to ku prospěchu. Všem se líbila. Zejména počasí vyšlo skvěle, mírný mráz, sněhem pocukrovaný les, svěží vítr na otevřených pláních lehce štípající do tváří a teploučko v lese, kde v tichu a bezvětří pouze křupal sníh pod nohama a i rukavice byly zbytečné. Přesně tak, jak to má být, když se chcete proběhnout zimní krajinou.

2. ledna ráno se na nádraží v Č. T. sešli (podle abecedy) Adéla, Aleš, Jenda, Franta, Luďa, Matěj, Marcela, Michal, Pavla a Petr.

Zakoupili jsme obligátní společnou jízdenku do Svitav. Tentokrát to odnesl Petr, který to vzal na sebe a pak od nás začal ve vlaku fasovat drobáky. Byl ale prozíravý a ve Svitavách na nádraží si je proměnil za bankovku, jinak by celou cestu lesem chrastil. Na startu bývá obvyklé foto. Někteří netušili, že nápis Svitavy je také z druhé strany budovy a čekali na peróně (asi chtěli obětovat fotografa, který by musel do kolejiště). My chytřejší a také jeden, co dělá na dráze :) jsme zase čekali na druhé straně budovy. Foto nakonec dopadlo, a protože to vypadalo, že se k nám už nikdo nepřidá, vyrazili jsme.

Cesta přes město uběhla rychle, čekalo se jen na Aleše, který nemohl zaměřit GPS-ku, to asi proto, že běhá strašně rychle a musel teda na chvíli zastavit.

Na železničním přejezdu za Svitavami jsme si dali i přes výstražná světla přednost, protože motoráček stál ještě na zastávce a nám se nechtělo čekat. Tak jsme se již těšili na stoupání na Javornický hřeben. Běželi jsme po žluté turistické značce, vítr na pláni štípal do tváře, ale v lese začala skutečná zimní pohoda. Chlapci ve stoupání přiložili do kotle, záda se začala rosit a někteří pomalu odpadali ze skupiny. Naštěstí závodníci záhy zjistili, že nemají na hrudi číslo, pochopili, že je to běh společný a pro radost, a počkali na opozdilce. Nebo že by nevěděli, kudy dál běžet?

Cesta rychle ubývala, pár zastávek na focení a již jsme byli na Gajeru, kde jsme překonali hlavní dopravní tepnu na Moravu. Místní silnice na Mendryku byla zledovatělá a při ostrém bočním větru se naše skupina opět úplně roztrhala. V lese jsme se znovu dali dohromady a začali vyhlížet Vojtu, který zvolil vlastní variantu běhu - poběžím vám naproti. Nejdříve jsme narazili na jeho stopy vedoucí tam i zpět, pak na velkou šipku a po chvíli i na Vojtu, který se nás již nemohl dočkat. V dlouhém stoupání na Kozlovský hřeben si to o horskou prémii rozdali největší prestižáci Michal, Honza a Matěj. Myslím, že šli tento souboj na krev, pěkně se z nich nahoře hulilo, ale stejně to nepřiznali a tvářili se, že jako normálka, pohodička…

A hle, je tu Kozlovský kopec, už vidíme chatu a rozhlednu a dáváme si poslední metry pěkně po zasněžené louce. Teploměr na chatě ukazuje -5 °C, dost tu fouká, tak se ještě rychle vyfotíme a běžíme domů… né to by nám nikdo nesežral, jdeme do chaty.

V chatě na nás čeká Míša, která si na takový lauf netroufla a vyběhla sem z Č. T. po silnici. Ze Svitav od nádraží je to k chatě zhruba (kdo to chce vědět přesně, obracejte se na Michala :) 23 km. Hodnotíme u gulášovky a různých teplých i studených nápojů trasu jako pěknou a pohodovou. Už se nám v hlavě rodí další plány, jak bychom si mohli na jaře dát další běh, třeba z Poličky. Uvidíme. V chatě je příjemně, ale část naší skupiny již myslí na večerní bál, potřebují si odpočinout a tak se zvedáme a sbíháme poslední tři kiláčky dolů do města. Vánoční-novoroční běh se povedl a já věřím, že i ostatní účastníci byli spokojeni tak, jako já.

Aleš

Článek byl publikován 04.01.2010, 07:51:56