Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2023KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

František Marek - Vrchy jsou již 30 let můj život

Letos i vloni jsem trochu odpočíval, tvrdí František Marek: Ale blíží se mi sedmdesátka, tak bude zase šance vyhrát kategorii dědků a u toho nemůžu chybět. Od dětství žije v Červeném Kostelci. V tomto malém městečku nikdy žádný atletický oddíl nebyl a ani v současné době není.

O nějakém organizovaném běhání, či o opravdu vedeném atletickém tréninku se tedy u mě nikdy nedalo mluvit, vzpomíná Franta: Ale se smečkou kamarádů jsme v dětství dělali psí kusy a bavili se sportem, jak to šlo. Na plácku jsme hráli kopanou, v létě trochu pinkli tenis, sem tam i plavání, v zimě lyžování a kolem toho se pořád dokola běhalo. Takže ten správný základ pro pozdější běžecký trénink tu byl.

Jenže tehdy se nijak moc závodů nikde nepořádalo a tak si jen občas ve škole ověřil svoji kondici a v podstatě až na vojně zjistil, že mu běhání docela jde. Stovku jsem tam zaběhl za 11,3 a kilometr za 2:41 a to byl po přeměření o 35 metrů delší, tak mi to neuznali za útvarový rekord, směje se a ihned dodává: Ale podařilo se mi porazit také jejich tehdejšího nejlepšího vytrvalce na 5 a 10 km. Jenže jsem to dělal jen pro recesi a z hecu. Tenkrát mě dlouhé tratě nijak nepřitahovaly.



9. 6. 2001, CENA FIRMY ISCAREX Dolní Morava - Králický Sněžník


Po návratu domů byl ale s běháním konec. Jen s partou kamarádů objížděl hory a sem tam sjel nějakou vodu. Pak i těchto pohybujících přátel začalo ubývat a jemu nezbylo nic jiného, než se poohlédnout po něčem, co může dělat co nejednodušeji sám a co zvládne každý jedinec. A objevil běžecké závody. Začalo jich přibývat a postupně na nich mohl startovat kdekdo.

Hodně rozvoji napomohl vznik Ligy 100 někdy na počátku osmdesátých let. To už jsem tehdy dost běhal a tak jsem si řekl, že závody budou nejlepší testy, jak na tom jsem, probírá se pamětí: No a tak jsem zjistil, že pro mě bude asi nejlepší ta delší štreka. 10, 15 km a také s jeho pozdějším rozmachem i půlmaratón.



28. 9. 2002, Čenkovice - Suchý vrch


Začal sám přemýšlet o tréninku a rozhodl se jednou zkusit i maratón. To už bylo v době, kdy nastal obrovský rozvoj závodů mimo dráhu a v nich se stále více vypisovaly veteránské kategorie. Ty přispěly k největšímu rozvoji těchto specifických závodů. Na dráhu prostě veteráni nepatří a oni to taky tak cítí, jsou jim rozhodně bližší jakékoliv závody na silnici, v terénu či do vrchu. Ten stadion s oválem je jim cizí. A hlavně je důležité, že se mohou měřit s běžci v přibližně stejném věkovém rozsahu.

Běhal jsem v těch dobách tak 25 závodů ročně, ale jak Karel Šklíba rozjel vrchařský pohár, ihned se mi počet startů zvedl až na 40. Hory mě od počátků strašně chytly a jak přibývaly roky, tak už mě ani netáhly mé známé silniční okruhy. I když i ten maratón jsem pod 3 hodiny stačil zvládnout, ale ty vrchy, to bylo něco strašně nového a pro mě silně přitažlivého.



2. 8. 2003, Běh na Lysou horu


A tak jsem najednou zjistil, že pro mě není problém běžet do kopce, inventarizuje dost dávno minulé začátky František. A že toho zvládl dost, to dokazují statistiky Českého poháru v bězích do vrchu. V roce 1992 zvítězil celkově v kategorii padesátiletých, další rok byl druhý a po přechodu mezi šedesátníky v roce 2001 vyhrál Český pohár i mezi nimi. Následné tři roky skončil pokaždé druhý, aby potom zopakoval své vítězství v roce 2005.

Na stupních vítězů stál ve vrchařských závodech za ta léta celkem 153 x a to je myslím hodně dobrý ukazatel jeho úspěšnosti. Koho vrchy jednou chytly, tak ten od nich neodchází. Běžci jsou tam daleko soudržnější parta, a třebaže jsou závody mnohem drsnější, než kdekoliv na silnici, všechno to vyváží ta nádherná příroda kolem. Navíc jsem se díky tomu dostal u nás do míst, kde bych se nikdy v životě nepodíval, podotýká při svém hodnocení nesmírně odolný běžec.

To dokazuje také tím, že se mu nejvíce líbí ty dlouhé a těžké závody v terénu, jako býval dřív Klínovec, Harrachov nebo Vrbatova bouda. V současné době nejraději vybíhá Králičák, Dvoračky a také i nový Ještěd je podle něj moc pěkný.

Nejvíce mi ale vadí, že starším kategoriím zkracují pořadatelé délku tratě oproti těm mladším. Je škoda, že se nemůžeme poměřit s mladíky a taky se pak nedají srovnávat časy, mudruje si tak trochu sám pro sebe. Jenže tohle srovnání v horách, kde jsou pořád jiné podmínky, je dost pofidérní, když už se podaří dodržet stejnou trasu jako v předchozích letech.

Raději klidně vystartujeme všichni třeba o půl hodiny dřív, jen abychom si užili celou délku závodu, navrhuje pořadatelům: Ale na druhou stranu jim zase všem musím poděkovat za tu obrovskou práci, co pro nás dělají, a že zejména vypisují veteránské kategorie, protože tím my máme možnost si mezi sebou zazávodit, poměřit síly a hlavně žít dál plnohodnotným životem běžce.

Letos si pořídil mladého psa, aby měl s kým doma trénovat, opravil barák a pomalu se připravuje zaútočit mezi sedmdesátiletými divochy opět na prvenství v celém seriálu. Jsem ročník 1941, tak si ještě příští rok počkám, ale už začnu zase závody objíždět v co největším množství, abych si to užil a hlavně se dobře připravil, říká nezmar František Marek, trojnásobný veteránský vítěz Českého poháru v běhu do vrchu.


Zdeněk Smutný

Článek byl publikován 25.11.2009, 09:46:19