Nekrolog od Blanky Kostřicové, psaný pro Českotřebovský deník
Poprvé jsem si s ní zazávodila na jaře roku 1989 na Běhu
choceňskými sady. Míla, čerstvá čtyřicátnice, s běháním právě začínala a
v závodě skončila poslední, s velkou ztrátou. Já jsem tehdy sice
vyhrála, ale téměř z posledních svých (ještě snad) závodnických sil – už
jsem se v té době několik let potýkala s velkými zdravotními problémy,
které se pak ještě prohlubovaly.
Když jsem se po
mnoha letech mohla k intenzivnějšímu běhání vrátit, z Míly už byla
výborná veteránská závodnice, která mě hravě porážela. Dosáhla mnoha úspěchů
tuzemských i mezinárodních; jejich výčet lze vyhledat na stránkách Iscarex
teamu, za nějž Míla zhruba čtvrtstoletí závodila. (Přehled jejích úspěchů publikoval
také Milan Mikolecký v internetovém Českotřebovském deníku.) Míla byla
přitom velmi skromná, nenápadná, tichá. Ani v běžecké společnosti sama
většinou hovory nezapřádala, i když se do nich velmi ráda nechala vtáhnout. Byla
vždy maximálně koncentrovaná na závod, i všechny věci měla přesně a pečlivě
připravené. Tréninku věnovala hodně úsilí i času – běh byl jejím světem, který
jí snad alespoň poněkud kompenzoval nepříliš šťastný osobní život.
Před lety jsem na
jednom závodě zkusila pozvat několik běžců na své autorské čtení. Ptali se, co
že to je, takové čtení? Vysvětlila jsem. Někteří přišli, Míla mezi nimi. Na
příštím závodě se mě ptala, kdy zase budu mít další autorské čtení.
Okolostojící běžci se zajímali, co to je… Míla jim to vysvětlila, zjevně hrdá na
to, že ona to nejen ví, ale že na čtení dokonce chodí. – Chodila, vytrvale,
z těch sedmatřiceti, která jsem za jejího života měla, vynechala jen
málokteré. Ač jinak nečtenářka, bylo zjevné, že takto prezentovaný text
k ní promlouvá. Vždy po čtení za mnou přišla – stisknout mi ruku,
poděkovat a říct dvě tři věty, z nichž bylo zřejmé, že čtení jí cosi dalo.
V roce 2015
jsem nemohla běhat kvůli ostruze, a když jsem se následujícího roku
k závodění vrátila, najednou bylo něco v nepořádku: začala jsem Mílu
porážet! Sice ne úplně vždy, sice jsme se ještě docela „rvaly“, ale – ta změna
tady byla.
Změny postupovaly.
Ale ještě
v roce 2019 běžela Míla seriál pěti závodů na Pekláku. A na večerním
vyhlášení výsledků po posledním, srpnovém, závodě (byl to nejen poslední díl
seriálu, ale též poslední závod Míly Keprtové) mi přišla gratulovat ke třetímu
místu; sama čtvrtá – poslední.
Začátkem září téhož
roku přišla na moje autorské čtení do muzea, o měsíc později na čtení do
knihovny. I když už na tom byla hodně nedobře, přece za mnou zase přišla a
obvyklé dvě tři věty mi dokázala říct. – Tehdy jsem ji viděla naposled.
Zhruba za dva měsíce
musela být Míla hospitalizována. Proslýchalo se, že takzvaně „nemá cenu“ ji
navštívit, že už nikoho nepoznává. – Má to cenu. Pozná – nepozná, přece má cenu
na toho člověka přátelsky promluvit, usmát se, stisknout ruku. To může potěšit
vždy.
Začala však
pandemie. Doba koronavirová návštěvám nepřála.
Letos v létě jsem
se rozhodla. V běžecké společnosti bylo známo, že Míla byla přesunuta do
ústeckého Domova pro seniory, na speciální oddělení. – Čas běžel, léto plynulo,
pro mě mnohem více pracovní, než jsem očekávala…
V neděli 5. září
jsem se vracela autem ze závodu Jablonné-Suchý vrch, z horského
čtvrtmaratonu, který Míla též tak ráda běhávala… V Ústí jsem zahnula
k Domovu pro seniory. Přešla zahradu, v tom teplém slunném dni plnou
klientů a jejich blízkých. Zkusila jsem se přeptat na paní Keprtovou – nikdo ji
neznal. Nasadila jsem respirátor a vešla do vstupní haly Domova. Několik
postávajících a posedávajících klientů se po mně ohlédlo. Pozdravili jsme se.
Nebylo nic snazšího než přejít deset patnáct metrů ke „kukani“ sester a na Mílu
se zeptat. Ale já jsem najednou ucítila, že to dělat nemám. Snad proto, že
si to Míla nepřeje, nevím. Stála jsem v té hale ještě chvíli a pocit
sílil. Otočila jsem se a vyšla do slunce, s vědomím, že přece jsme se
s Mílou jaksi setkaly – tak, jak to v danou chvíli bylo možné.
Tři dny nato
zemřela.
Mílo, ať je Ti co
možná nejlépe v tom domově, v němž jsi teď.
Blanka Kostřicová
Článek byl publikován 29.09.2021, 10:12:22
14.5.2024 (Úterý), svátek má Bonifác
V pátek 9. srpna se bude konat další ročník tradičního běhu ve Svinné u České Třebové (propozice, registrace).ISCAREX pohár pokračuje i v roce 2024. Těšit se můžete i na letošní Pekelný kilometr.
Zapomněli jste své heslo nebo se chcete nově zaregistrovat?
Vyplňte Váši e-mailovou adresu do kolonky Přihlašovací jméno a stiskněte tlačítko Přihlásit.
Cestování s Honzou Šimůnkem
Aktuálně se stalo
10.05.2024 - Výsledky závodu 10 jarních kilometrů.
07.05.2024 - Fotogalerie Běh kolem poličských hradeb - dospělí.
07.05.2024 - Propozice závodu Běh Choceňskými sady.
06.05.2024 - Výsledky závodu Letohradská pětka.
03.05.2024 - Fotogalerie Běh kolem poličských hradeb - dospělí.
03.05.2024 - Fotogalerie Běh kolem poličských hradeb - mládež.
Poslední názory
Běh kolem poličských hradeb - Houdková opravena...
Běh kolem poličských hradeb - Skvělý závod, opět nezklamal,moc děkujeme.
Běh kolem poličských hradeb - Pes do takového závodu nepatří !!! Každý rok je zpoždění harmonogramu .
Běh kolem poličských hradeb - Dobrý den, bylo by možné ve výsledcích opravit jméno v mladších žákyních Emilie Houdková na Emílie s dlouhým í , kvůli spárování bodů? Děkuji K. Hubková
Širokodolský kros - Povedlo se
ISCAREX RSS
Zprávy - rss/sport
Novinky - rss/novinky
Odkazy
MS mládeže v běhu do vrchu 2016, ČR, Janské Lázně
MS veteránů v běhu do vrchu 2017, Slovensko, Vršatec
MS veteránů v běhu do vrchu 2018, Slovinsko, Železniki - Ratitovec
ME v běhu do vrchu 2018, Makedonie, Skopje
MS v běhu do vrchu 2018, Andora, Canillo
MS veteránů v atletice 2019, Polsko, Toruń
ME veteránů v běhu do vrchu 2019, ČR, Janské Lázně
Pořádali jsme
Copyright
Copyright© 97-22 jiri.cz. Připomínky a otázky ohledně provozu našich stránek zasílejte na team@iscarex.cz.
Všechny registrované obchodní známky a jména jsou vlastnictvím příslušných majitelů.
Veškeré materiály jsou publikovány se souhlasem příslušného vlastníka autorských práv.
Datum poslední aktualizace 27.02.2023.