Expedice Benecko

Je tomu již rok, kdy jsem se poprvé vydal na soustředění s Iscarex týmem do Ostružné v Jeseníkách. Letos mi přišla opět nabídka účastnit se soustředění. V Ostružné se mi loni velice líbilo. Ája měla vše promyšlené do posledního puntíku. I letošní soustředění v malebném městečku v Benecku bylo pod záštitou Áji. Ačkoli jsem váhal, zda se mám vydat na pekelné soustředění s Iscarexem, neboť jsem tušil velmi těžké kopcovité podmínky v podhůří našich nejkrásnějších krkonošských hor, nakonec jsem vyrazil a rozhodně jsem nelitoval.

Do Benecka jsme vyrazili v sobotu v odpoledních hodinách po etapách, někdo na celý týden, někdo jen na půl, Jindra třeba jen na 2 dny, které mu určitě pomohly k sobotnímu osobnímu rekordu v půlmaratonu :). Celková sestava běžců nakonec byla Aleš, Míša, Adéla, Magda (ta, která se starala o mé živobytí v rámci jídelníčku, za což jí děkuji), Martin, Petr, Pepa, Katka, Karel, Jana, Matěj, Zdena, Míla, Marcela a Jindra. Musím pochválit Áji výběr chaty v krásném okolí, ačkoli jsem si po prvním volném, poznávacím běhu s Alešem říkal, co tu vlastně dělám, že přeci jenom dráha je dráha.



Ve vyšších polohách byla ještě pokrývka sněhu, ve které jsem se při běhu nemálo propadal. Nakonec jsem si na prostředí ale rychle zvykl, asi i proto, že mi Aleš posledních pár měsíců píše tréninkový plán. Za to mu chci poděkovat, protože každý jiný by už nade mnou zlomil hůl. To jsem trochu odbočil od soustředění… V neděli nás hned ráno zaskočila nová sněhová pokrývka ve výši asi 5 cm, ale to nás nijak nerozhodilo a začali jsme polykat kilometry s velkým převýšením a ve velkém stylu.



Tento nedělní den s dvěma volnými, dlouhými běhy nás nabudil na další dny, které už nebyly tak volné. Hned v pondělí dopoledne jsme si dali kopcovité okruhy, jenž byly celkem výživné. Naštěstí jsme se při běhu střídali ve vedení, takže za to vždy někdo na čele vzal a myslím, že jsme to důstojně zvládli. Odpoledne měl být volný krátký běh po hřebenu, proto s chlapama vyrazila i Míša. Z úsměvného běhu se stala noční můra, když jsme se zbláznili a vzali to zpět přes Rovinku a po červené hřebenové značce na Žalý, kde byl sraz s druhou skupinou žen, jenž běžely na Žalý z Křížovek. Na kopec jsme se sotva dokulili a z kopce už jen doslova skulili.



Úterní den pokračoval v podobném duchu, naším společným fartlekem, ve svižném tempu. Jelikož jsme toho měli na konci dne plné kecky, dohodli jsme se večer, že si dáme oddychovou středu a vyrazíme na vysokohorskou tůru. Ve středu jsme vyrazili za krásného slunečného dne k nejvyšším vrcholkům Krkonoš, konkrétně na Luční boudu. Auta jsme zaparkovali na parkovišti v Špindlu a vyrazili na cestu Údolím Bílého Labe. Byla to cesta, spíše necesta, která moc neutíkala, ale po zdolání horších úseků cesty se nám naskytly krásné výhledy na okolí.



Po příchodu na Luční boudu se nám naskytl krásný výhled na Sněžku, na kterou jsme se již nevydali, jednak z časových důvodů, ale i proto, že jsme si chtěli něco schovat na příště. Občerstvili jsme se vynikající polévkou a vyrazili zpět do Špindlu přes Výrovku, cesta byla rapidně lepší, ke konci i běžecká. Zpráskaní jak psi jsme se vrátili v odpoledních hodinách na chalupu a všichni jsme se těšili na večerní regenerační saunu, kterou jsme naštěstí měli na chalupě, neboť z volného dne se stal celkem náročný výstup. Následující dny byly opět v běžeckém stylu, až do pátku.



V sobotu ráno jsme se přesunuli po těžkém a vyčerpávajícím soustředění na víkendové dvojzávody v běhu do vrchu, asi o 120 km dále na západ. V sobotu nás čekal slunečný, ačkoli atmosférou pochmurný běh z Jiřetína na Jedlovou. Jak již určitě všichni víme, byl to běh na počest běžce Milana Krupky, který letos náhle zemřel a závod byl pojat jako poslední rozloučení… K tomuto závodu není potřeba vědět nějaké umístění, ani průběh závodu, v tento smutný okamžik je to nepodstatné. V neděli ráno jsme se přesunuli asi o 15 km dále do města Chřibská, kde se běžel běh na Studenec. Po pozvolném startu nás čekal pekelný závěrečný výběh po kamenité cestě do cíle. Jednoznačným vítězem se stal Michal, jenž stylem start cíl zvítězil. Michal se s námi týden nesoustředil, přijel jen na závody, a proto byl určitě plný síly :). Ani ostatní členové týmu se neztratili, všichni byli v popředí, pokud si dobře vzpomínám, dokonce i na bedně. Myslím si, že jsme těmito dvěma závody důstojně završili soustředění. Vydali jsme se tedy na dlouhou zpáteční cestu ke svým domovům. Tímto bych chtěl všem poděkovat, že mě vzali k sobě do party a vydrželi se mnou celý ten týden a už teď se těším na následující soustředění s nimi…

Peťan

Článek byl publikován 17.04.2012, 10:56:38