Pekelný kilometr očima Ondry Kličky

Už jsem v to skoro ani nedoufal, ale je to tady! Zahájil jsem závodní sezonu venku. Doposud jsem ze 4 plánovaných závodů absolvoval jeden jediný, ostatní jsem rušil jako na běžícím pásu a to kvůli zdravotnímu stavu. Až nyní jsem se konečně cítil v pohodě a tak jsem vyrazil na první Pekelný kilometr roku 2010 do České Třebové.

Co si budeme povídat, věděl jsem, co od sebe zhruba (ne)mohu očekávat. Příprava v posledních třech týdnech byla výrazně omezená nachlazením, virózou a zvýšenou teplotou. Absolutně žádná síla z kopečků nebo z posilovny… Navíc letošní termín 7. dubna byl oproti loňskému 29. dubnu povážlivě brzký a ty chybějící tři týdny přípravy tak prostě musely být znát. Na druhou stranu mě to vůbec netrápilo, počasí ve středu vyšlo náramně, já jsem se cítil dobře a tak jsem si chtěl především pěkně zaběhat v příjemném jarním odpoledni. Původně jsem si říkal, že budu spokojen s časem pod 5:30 - pro začátek stačí. A jak to nakonec dopadlo?

Tak začnu tím, že jsem na to opět nebyl sám a můj Peklák sparing Váca ani tentokrát nemohl chybět. Navíc nás jela podpořit fanynka - fotografka - kameramanka Janča, která TO chtěla vidět na vlastní oči :-) Dorazili jsme na místo tak akorát, abychom se stihli odprezentovat a už jsme šli klusat a dát rozcvičku. Už tady jsem ale tušil, že to nebude jednoduché, protože se naplnily naše obavy - na dvou úsecích tratě byl ještě sníh.



Já neměl tretry a to byl za těchto podmínek výrazný hendikep. Ale náladu mi to nezkazilo a jako třetí závodník od konce jsem vyběhl na trať. Ukázalo se, že přes zimu člověk zapomene, jak je ten kopec hnusnej :-) Navíc terén byl dost vlhký a místy bylo bláto, které nepříjemně klouzalo. A když jsem naběhl na první bílý pás polozmrzlého sněhu, bylo vymalováno. Připadal jsem si jak Lukáš Bauer a místo boje o čas jsem bojoval o rovnováhu. Naštěstí jsem neuklouznul a přes sníh jsem se nějak dostal. Ale už po první dvoustovce bylo jasné, že fyzičku jsem nechal někde doma ve skříni a pocity mi říkaly, že snad běžím na místě, to nebyl ani klus. A do toho přišel nejhorší úsek trati - tentokrát to nebyl onen zákeřný stoupák na čtyřstovce, ale ještě před ním ležící tlustá vrstva sněhu. Klouzal jsem po něm níž a níž, ale přitom jsem chtěl výš a výš :-(



Přetrpěl jsem sníh, protrápil jsem se prudkým stoupáním a konečně přišla oddychová cesta v lese. Jenže ani tady jsem se moc dohromady nedal a tak nebyly síly na zrychlení v závěru. Čas, který mi po doběhu ukazovaly stopky, byl jednoduše špatný, ale nebyl jsem zklamaný. Byl jsem rád, že jsem to zvládnul a tušil jsem, že za měsíc už to bude o něčem jiném. Pokročím v tréninku, zmizí sníh (doufám :-D ), a snad dosáhnu lepších výkonů.



Nahoře jsem si užil tradiční výhled na Třebovou, počkal na doběhnuvšího Vácu a šli jsme zase dolů. Už jen zbývalo prohlédnout si výsledky, které potvrdily předpoklady. Čas 5:42,98 min je mým nejhorším ze všech 5 závodů, které jsem na Pekláku absolvoval. Ale nutno podotknout, že nyní byly jasně nejhorší podmínky. Skončil jsem tak na třetím místě, když mě druhý Honza Šimůnek překonal o 44 setin. S velkým náskokem zvítězil rozzávoděný Michal Horáček za 5:19,64 min.



Takže abych to zhodnotil - nejsem rozhodně zklamaný, akorát ne absolutně spokojený. Vzhledem k mému současnému stavu a k podmínkám na trati je výkon asi odpovídající, ale dokončil jsem ve zdraví první letošní závod venku, bylo krásně a pořadatelé to opět zvládli skvěle, takže paráda. Zároveň to byl impulz do pořádných tréninků. A ty přijdou ;-) Solidní kopec mám 15 m za barákem, takže ideální podmínky k tréninku síly. Dalším závodem, na kterém bych chtěl porovnat svou současnou výkonnost s loňským výsledkem, bude běh Černou horou v Litomyšli 24. dubna. Když vydrží zdraví, nemám o pořádnou formu strach :-)

Převzato z Ondrova blogu


Výsledky a fotogalerie závodu

Článek byl publikován 09.04.2010, 07:50:20