Na severu zataženo

Mno, počasí mohlo bejt o chlup lepší, ale jinak se, myslím, letošní první vrchařský dvojzávod vydařil.

Už cestou do Jiřetína jsme viděli zajímavé věci. Spoustu hořících lesů například. A taky jsme pořád zatáčeli doleva. Nakonec nás ale naše osvědčené navigačně pilotovací duo Stránský-Šimůnek spolehlivě dopravilo na místo startu. Ehm, málem bych zapomněl na skupinu B (z čistě rozlišovacích důvodů :)) s pilotkou Pájou a navigátorkou (nejspíš) Péťou, která se našeho Transportéru zuby-nehty držela ve stroji Fabia Combi s motorem o objemu 1200 kubickým centimetrů...

Jiřetín nás přivítal takřka mrazivě. Ne že by snad Milan Krupka nebyl dostatečně přívětivý, to jen počasí na Tolštejnském panství bylo letos opravdu tristní :( Nejhůře pak bylo na vrcholu Jedlové, při čekání na vyhlášení výsledků. Nebýt vyhřáté hospody, muselo by se asi vyhlašovat dole. Navíc jsme pak cestou zpět díky mlze lehce zakufrovali. Naštěstí nás v Jiřetíně čekala teplá sprcha a vyhřátý pokoj (zdravím obyvatele ostatních neažtakmocvyhřátých pokojů :)) Ještě rychlý pinec o pivko (ohó, na to se zapomnělo :)) a pak už hurá na večerní společenské posezení, které bylo opět na Jedlové, v už zmiňované útulné hospůdce. Museli jsme před tím trochu nafouknout náš minibus, abychom se tam všichni naskládali. V záverečném stoupání už funěl skoro jako my při závodě. Průběh večerní zábavy popisovat nebudu, všichni to určitě znáte: víno, ženy, zpěv... prostě nuda, nuda, šeď, šeď... :)

Druhá zpáteční cesta z Jedlové byla zajímavější. Pěvci a pěvkyně pěli, pištci a pištice :) pištěli, navigátoři navigovali, pilot pilotoval, brzdy brzdily, mlha mlžila a tma tmila... Na ubytovně se pak rouzpoutala hopsinkovo-ping-pongovo-matrixová zběsilost s hokejovým střídáním, trvající do pozdních nočních hodin (došli hopsinky :)

Ráno odjezd opět v 7:30, tentokrát směr Jílové u Děčína. Nedělní počasí se drželo sobotní šablony, snad jen přibylo pár stupňů a ubylo trochu mlhy. Cíl závodu z Jílového na vrchol Sněžníku byl letos premiérově prodloužen o 700 m až k rozhledně. Ani nevím jestli byla otevřená, ale v tom počasí to stejně bylo fuk. Náhradním programem byl tzv. Hon na kešku čili Geocaching, vyprovokovaný samozřejmě klanem Stránských. Kešku našel Aleš a přidali jsme do ní naši trofej z Jiřetína - ping- pongový míček :)

Vyhlášení výsledků bylo o kousek níž, ve vesnici Sněžník. Odjezd jsme pak ne tak docela logisticky zvládli :) Někdo dostal nápad, že by nebylo špatné, aby někdo zaběhl do Jílového pro auta a přivezl je nahoru. Někdo tak učinil, avšak nahoře již nikoho nezahlédl a vydal se tedy promptně opět dolů. Byl však zahlédnut a mobilem zavolán zpět. Někdo jiný již ale před tím odjel náklaďákem s ostatními dolů. Někdo další tedy jel opět dolů. Nakonec jsme pak stejně jeli dolů všichni :) Mno, bylo to trochu složitější, tak jsem to zjednodušil :)

A na konec pár fiktivních otázek a odpovědí:

Jako prvního se zeptáme vítěze a zároveň traťového rekordmana nedělního závodu, mistra ČR železničářů v přespolním běhu, Pálavského kamzíka, zvaného Horoděj, co si myslí o kratší trati pro juniorky...
- Je to nespravedlivý, tečka.

Aleš nám prozradí, jak se mu líbí jeho vytombolované tričko s lehce obscénním motivem...
- Je to bezvadný, budu ho nosit do školy, mým studentům se bude určitě líbit.

Míšo, z vašeho pokoje se v noci ozýval hrozný rámus, nevíš co to bylo?
- !@#$%^&!!!!

Co říkáš na svou roli pilota, Honzo?
- Příště se vám na to vy...

A to je zatím vše, přátelé, nashledanou příště... možná :)

Sesmolil: Bahen

Článek byl publikován 21.04.2008, 09:09:41