Nekrolog od Blanky Kostřicové, psaný pro Českotřebovský deník
Poprvé jsem si s ní zazávodila na jaře roku 1989 na Běhu
choceňskými sady. Míla, čerstvá čtyřicátnice, s běháním právě začínala a
v závodě skončila poslední, s velkou ztrátou. Já jsem tehdy sice
vyhrála, ale téměř z posledních svých (ještě snad) závodnických sil – už
jsem se v té době několik let potýkala s velkými zdravotními problémy,
které se pak ještě prohlubovaly.
Když jsem se po
mnoha letech mohla k intenzivnějšímu běhání vrátit, z Míly už byla
výborná veteránská závodnice, která mě hravě porážela. Dosáhla mnoha úspěchů
tuzemských i mezinárodních; jejich výčet lze vyhledat na stránkách Iscarex
teamu, za nějž Míla zhruba čtvrtstoletí závodila. (Přehled jejích úspěchů publikoval
také Milan Mikolecký v internetovém Českotřebovském deníku.) Míla byla
přitom velmi skromná, nenápadná, tichá. Ani v běžecké společnosti sama
většinou hovory nezapřádala, i když se do nich velmi ráda nechala vtáhnout. Byla
vždy maximálně koncentrovaná na závod, i všechny věci měla přesně a pečlivě
připravené. Tréninku věnovala hodně úsilí i času – běh byl jejím světem, který
jí snad alespoň poněkud kompenzoval nepříliš šťastný osobní život.
Před lety jsem na
jednom závodě zkusila pozvat několik běžců na své autorské čtení. Ptali se, co
že to je, takové čtení? Vysvětlila jsem. Někteří přišli, Míla mezi nimi. Na
příštím závodě se mě ptala, kdy zase budu mít další autorské čtení.
Okolostojící běžci se zajímali, co to je… Míla jim to vysvětlila, zjevně hrdá na
to, že ona to nejen ví, ale že na čtení dokonce chodí. – Chodila, vytrvale,
z těch sedmatřiceti, která jsem za jejího života měla, vynechala jen
málokteré. Ač jinak nečtenářka, bylo zjevné, že takto prezentovaný text
k ní promlouvá. Vždy po čtení za mnou přišla – stisknout mi ruku,
poděkovat a říct dvě tři věty, z nichž bylo zřejmé, že čtení jí cosi dalo.
V roce 2015
jsem nemohla běhat kvůli ostruze, a když jsem se následujícího roku
k závodění vrátila, najednou bylo něco v nepořádku: začala jsem Mílu
porážet! Sice ne úplně vždy, sice jsme se ještě docela „rvaly“, ale – ta změna
tady byla.
Změny postupovaly.
Ale ještě
v roce 2019 běžela Míla seriál pěti závodů na Pekláku. A na večerním
vyhlášení výsledků po posledním, srpnovém, závodě (byl to nejen poslední díl
seriálu, ale též poslední závod Míly Keprtové) mi přišla gratulovat ke třetímu
místu; sama čtvrtá – poslední.
Začátkem září téhož
roku přišla na moje autorské čtení do muzea, o měsíc později na čtení do
knihovny. I když už na tom byla hodně nedobře, přece za mnou zase přišla a
obvyklé dvě tři věty mi dokázala říct. – Tehdy jsem ji viděla naposled.
Zhruba za dva měsíce
musela být Míla hospitalizována. Proslýchalo se, že takzvaně „nemá cenu“ ji
navštívit, že už nikoho nepoznává. – Má to cenu. Pozná – nepozná, přece má cenu
na toho člověka přátelsky promluvit, usmát se, stisknout ruku. To může potěšit
vždy.
Začala však
pandemie. Doba koronavirová návštěvám nepřála.
Letos v létě jsem
se rozhodla. V běžecké společnosti bylo známo, že Míla byla přesunuta do
ústeckého Domova pro seniory, na speciální oddělení. – Čas běžel, léto plynulo,
pro mě mnohem více pracovní, než jsem očekávala…
V neděli 5. září
jsem se vracela autem ze závodu Jablonné-Suchý vrch, z horského
čtvrtmaratonu, který Míla též tak ráda běhávala… V Ústí jsem zahnula
k Domovu pro seniory. Přešla zahradu, v tom teplém slunném dni plnou
klientů a jejich blízkých. Zkusila jsem se přeptat na paní Keprtovou – nikdo ji
neznal. Nasadila jsem respirátor a vešla do vstupní haly Domova. Několik
postávajících a posedávajících klientů se po mně ohlédlo. Pozdravili jsme se.
Nebylo nic snazšího než přejít deset patnáct metrů ke „kukani“ sester a na Mílu
se zeptat. Ale já jsem najednou ucítila, že to dělat nemám. Snad proto, že
si to Míla nepřeje, nevím. Stála jsem v té hale ještě chvíli a pocit
sílil. Otočila jsem se a vyšla do slunce, s vědomím, že přece jsme se
s Mílou jaksi setkaly – tak, jak to v danou chvíli bylo možné.
Tři dny nato
zemřela.
Mílo, ať je Ti co
možná nejlépe v tom domově, v němž jsi teď.
Blanka Kostřicová
Článek byl publikován 29.09.2021, 10:12:22
30.4.2024 (Úterý), svátek má Blahoslav
V pátek 9. srpna se bude konat další ročník tradičního běhu ve Svinné u České Třebové (propozice, registrace).ISCAREX pohár pokračuje i v roce 2024. Těšit se můžete i na letošní Pekelný kilometr.
Zapomněli jste své heslo nebo se chcete nově zaregistrovat?
Vyplňte Váši e-mailovou adresu do kolonky Přihlašovací jméno a stiskněte tlačítko Přihlásit.
Cestování s Honzou Šimůnkem
Aktuálně se stalo
25.04.2024 - Fotogalerie 2. Pekelný kilometr.
25.04.2024 - Výsledky závodu 2. Pekelný kilometr.
24.04.2024 - Fotogalerie Běh Javorkou - dospělí a štafety.
24.04.2024 - Fotogalerie Běh Javorkou - děti.
24.04.2024 - Fotogalerie .
23.04.2024 - Fotogalerie .
Poslední názory
Širokodolský kros - Povedlo se
Širokodolský kros - Teprve 4.ročník a organizace včetně propagace závodu vychytaná. Parkování v blízkosti. Čisté, suché, teplé zázemí s WC. Start včas, trať rozmanitá jasně značená, cíl s časomírou a fanouškovskou základnou.Foto zajištěné. Po doběhu nachystané pití, ovoce, něco sladkého k zakousnutí. Za mě Honzovi Chalupkovi a jeho týmu palec nahoru, když v dnešní hektické době někdo ve svém voném čase uspořádá hezký závod nejen pro dospělé, ale i pro děti a je i součástí Poháru Iscarex. Petr Šimek
Přívratský přespolák - líbila se mi trať, organizace, parkování i zázemí pro běžce. Zázemí =teplo, čisto, sucho, hospoda s krbem, teplý čaj v chladném počasí, vyhlašování uvnitř sálu na podiu,... palec nahoru
Přespolní běh lyžařů v Letohradě - Jednalo se o můj první závod v areálu biatlonu. Bohužel nejsem ani v hodnocení - neběžel jsem celá dvě kola...Když je závod na 8km a po prvním kole máte 5km, tak jsem zazmatkoval protože mi to nepřišlo logické, aby druhé kolo bylo plnohodnotné, když to má být 8km. Bohužel předemnou ani zamnou nikdo.
Přespolní běh lyžařů v Letohradě - Moc si cením všech co pořádají závody, a tak když se objeví chybička v organizaci, tak se nic neděje. Jsme jenom lidi. Ale co by si pořadatel měl ohlídat, je délka závodu. Když se nachystáte na 6 km a běžíte přes 7 km je to nepříjemné nejen pro hobby běžce. Na hlavní trati pak byl rozdíl téměř dva kilometry a to je hodně. V dněšní době, kdy se dá trasa změřit více způsoby, je to trochu škoda. Petr B
ISCAREX RSS
Zprávy - rss/sport
Novinky - rss/novinky
Odkazy
MS mládeže v běhu do vrchu 2016, ČR, Janské Lázně
MS veteránů v běhu do vrchu 2017, Slovensko, Vršatec
MS veteránů v běhu do vrchu 2018, Slovinsko, Železniki - Ratitovec
ME v běhu do vrchu 2018, Makedonie, Skopje
MS v běhu do vrchu 2018, Andora, Canillo
MS veteránů v atletice 2019, Polsko, Toruń
ME veteránů v běhu do vrchu 2019, ČR, Janské Lázně
Pořádali jsme
Copyright
Copyright© 97-22 jiri.cz. Připomínky a otázky ohledně provozu našich stránek zasílejte na team@iscarex.cz.
Všechny registrované obchodní známky a jména jsou vlastnictvím příslušných majitelů.
Veškeré materiály jsou publikovány se souhlasem příslušného vlastníka autorských práv.
Datum poslední aktualizace 27.02.2023.