Firma ISCAREX s.r.o.SportTermínovka 2020Cestování s Honzou
Hlavní strana
Doporučujeme
ISCAREX Junior teamISCAREX pohár 2020
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARHOLBAELEVENPardubický krajČeský běhBackground

Od Tatier k Dunaju - dojmy a emotivní zpovědi členů týmu, díl II

Netrvalo dlouho a je tu pro Vás další počteníčko. Pokud jste v prvním dílu nenašli příběh od Vašeho oblíbeného běžce, nažhavte kukadla, najdete ho totiž právě zde. Na úplném konci naleznete ještě náš jízdní řád, fotky, slibované video a nějaké ty propočty našeho mimozemského tempa. :) Ať se vám líbí, neboť je to od nás už opravdu vše.

Petr Orlich



Jsem moc rád, že jsem se mohl účastnit tak nevšední akce se skvělým týmem - nejen sportovním, ale hlavně kamarádským. Absolvoval jsem už spoustu závodů v nejrůznějších sportech, disciplínách snad na všech úrovních, ale tato akce je určitě jednou z perel mých sportovních zážitků. Když jsem podlehl naléhání Romana a Tomáše, ještě jsem plně nepochopil, o co jde. Teprve postupem času mi to došlo a dolehly na mě obavy, že místo očekávané pomoci (Áji poznámka: Petr narychlo a bez váhání nahradil zraněného Tomáše a tím nám velmi pomohl, za což mu děkujeme), můžu hodně pokazit.

V prvním úseku jsem byl docela v pohodě. Měl jsem náskok, soupeře jsem na zádech nepřitáhl, i když při rozbíhání vypadal dost nebezpečně. Trochu jsem znejistěl, když mi navigace ukazovala asi 300 m navíc než měl být konec úseku - nikde šipka ani fábor, ale stejně nezbývalo než běžet dál. Nakonec byl úsek o 600 delší. Po doběhu jsem na týmu cítil určité zklamání, protože jsem se opozdil oproti plánovanému mezičasu, ale vzápětí se vše vysvětlilo. Neměl jsem pocit, že by bylo převýšení podle propozic 290 m, ale navigace ukázala ještě víc, tak to asi byla pravda. Asi mi ten den víc seděly kopce.

V druhém úseku se potvrdilo, že v noci tak rychle neběhám. Nohy jsem měl ještě docela dobré - ani nebyly moc rozbité, na to že jsem běžel před pár hodinami. Běželo se mi pocitově dobře, protože jsem pořád nějakou tu bludičku před sebou viděl, přibližoval jsem se a předbíhal je. !!! Jedna ale předběhla mě!!! Naštěstí, za celý závod naposled. Alespoň mě přinutila zrychlit. Úsek se dal běžet určitě rychleji - byl téměř celý mírně z kopce, ale to já moc neumím.

Za to třetí úsek jsem si vyžral. Měl jsem z předchozího úseku totálně rozbité nohy. Když jsem nastupoval na start, tak jsem si vůbec nevěřil, že se slušně rozběhnu. Vážně jsem si myslel, že vše pokazím, že úsek budu muset jít. Nepřidalo mě ani rozhodnutí Peťana (Nechvíla) neběžet 4. úsek. Moc díky Peťovi Vinduškovi za povzbuzování a udržení optimismu. Asi po 400 m od předávky jsem zjistil, že to začíná alespoň trochu běžet, to však končilo jediné stoupání úseku. Když jsem uviděl tu doslova nekonečnou rovinu a přímý úsek bez náznaku zatáčky a bez náznaku minimálního kopečku, musel jsem si vymyslet nějakou hříčku, aby mě to v hlavě nesemlelo a dokázal udržet tempo. Vím, že roviny neumím, a tak mě zachránila navigace. Vyhlédl jsem si před sebou nějaký bod (strom, značka) na který jsem si odhadl vzdálenost. Někdy byl odhad pod, což bylo dobré - cíl se více přiblížil, někdy nad a to jsem si zanadával. Tak mi úsek docela utekl. Na 5. km jsem měl podle času přesně tempo 4min/km - hurá!!! Nebude to tak hrozné. Spoustu lidí jsem předběhl a většinou mi nestačili, což mě zvedlo sebevědomí.

Atmosféru ve voze F, na 31. úseku, změnil dočasný člen osádky Láďa (Běžel jsem zadrženě - 3:40/km .... nebo poslední 2 km za 3:35/km). Jeho optimismus, víra v úspěch a vtípky nás dva vpředu (Roman) dost bavily, daly zapomenout na bolavé nohy a pomohly vychutnat si bojovnou náladu závěru závodu. (Áji poznámka: Posádku vozidla také velice pobavil fakt, že Láďa si sebou do auta přinesl pouze náhradní triko a Alpu :D).

Po organizační stránce se mi nelíbilo nedořešené čipování časů - umístění čtečky (mimo kužely, mimo od trasu běžce), lidi v pásmu předávky, kteří tam neměli co dělat. Jinak pořadatelům velká poklona za dobře zvládnutou organizaci výjimečného podniku. Největší dík celému týmu za podporu během akce a důvěru, kterou mi dal. Líp to v dané situaci nešlo.


Petr Vinduška



1. úsek
Startoval jsem jako poslední člen týmu, kde mě na 11. úseku čekal noční, 10 km závod s časem. Byl jsem poměrně nabuzen, plný odhodlání, ale zároveň pln strachu, abych to týmu nezkazil. Vybíhal jsem kolem 22. hodiny, z již polozaplněného parkoviště za Bánskou Bystricou, kde čekala doprovodná vozidla ostatních týmů.
Pocitově byl první úsek poměrně v pohodě, i přesto, že mi na paty šlapal rychlík z konkurenčního týmu, od kterého jsem v závěru dostal asi minutku. Výsledný čas 36:29 min mě příjemně překvapil, ale obával jsem se, co mi to udělá s nohama na dalších úsecích…

2. úsek
Vybíhal jsem těsně před rozbřeskem, kdy jsme měli již solidní náskok. Výhoda 22. úseku byla, že jsem začínal sbíhat ostatní týmy, takže se konečně nejednalo o sólo závod. Ve tmě (šeru) to člověku skutečně pomůže, když se mu daří stáhnout a předběhnout pomalejší běžce. Dodá to sebevědomí a motivaci do dalších kilometrů. Úsek byl dlouhý 10,6 km a objevila se zde, námi proklínaná rovina (každý měl svoji), jejíž konec se tyčil někde v dáli, v nedohlednu. Jooo, ty roviny fakt braly síly! V cíli se jednalo o klasickou proceduru - předat štafetový kolík a šup do auta, na další předávku, aby měl další člen pár minut na rozehřátí.

3. úsek
Byl to můj poslední a zároveň první úsek za bílého dne. Byl nejkratší, měřil pouhých 8,2 km. Před startem byly nohy již pořádně zatuhlé. Za Mierovem, kde jsem startoval, jsem se nevyhnul nepříjemnému protivětru, který mi to moc neulehčoval. 1,5 km před cílem jsem seběhl první z posledních tří štafet, které byly ještě před námi na trati. Vyčerpaný jsem předával Láďovi, trápení z posledního úseku jsem měl za sebou.

Chtěl bych poděkovat celému týmu za skvělého týmového a bojovného ducha. Bratia Slováci nám to nedali zadarmo! Doufám, že se za rok opět sejdeme a pokusíme se vylepšit letošní výkon.
Jmenovitě děkuji za super atmosféru v našem závodním voze Peťovi Orlichovi, Romanu Buriánkovi a Peťanovi Nechvílovi. Jste nezmaři pánové!


Filip Záveský



1. úsek
Po několika hodinové cestě autem jsem se už těšil na trať. Rychlík Martin přijel přesně v čas a já hned začal klesat. I když to možná nevypadalo, měl jsem z toho respekt, 11 km po asfaltu a pořád z kopce na to nikdo netrénuje. Plán byl nepřepálit, na závodění mám ještě 3 úseky, i tak jsem cestou myslel, jestli to prostě pustit nebo vymyslet způsob jak něco ušetřit. Nohy jsem stejně moc nepošetřil protože to člověku nedá, flákat se když to běží samo :-D. Když to tak vezmu, tak jediný pomalý úsek na cestě byl, když jsem potkal ve vesnici psa. Jakmile bylo 30 minut pryč, už jsem vyhlížel předávku.

2. úsek
Ostatní členové štafety odvedli dobrou práci a tak jsem věděl, že přede mnou je hodně týmů, které bych mohl předběhnout. Navíc naši soupeři s číslem 105 byli nedaleko. Hned jsem to pustil a začal předbíhat jedno světlo za druhým, až jsem zůstal sám a přede mnou ještě tak 20 minut běhu. Musel jsem se tedy více soustředit na šipky na silnici, kterých bylo fakt dost, ale člověk nikdy neví. Tak jsem si to opět hrnul převážně s kopce dolů, až jsem se dostal na předávku. Trochu to bolelo, protože jsem to přepálil. Po předání štafety jsem s dobrým pocitem, že jsem udělal maximum pro tým, naskočil do auta a jel na další předávku, kde byl plán se vyklusat. Místo výklusu, jsem se šel jen projít, zatuhlé svaly z těch seběhů bolely.

3. úsek
Probdělá noc a dva úseky si vybraly svou daň, navíc nálada nebyla úplně ideální, protože soupeř byl opět před námi a nohy pořád nechtěly běžet. Místo rozklusu 2 rovinky, a jde se na to. Sto pětku jsem měl na nadohled a tak jsem vypálil. Ani ne po kilometru jsem ho měl, při předbíhání mě pochválil slovy Ideš ako pila. Tak jsem teda řezal dál, běžel jsem úplně bez myšlenky. Občas jsem slyšel povzbuzení od soupeřů, které jsem právě předbíhal a blížil se k cíli. Když už jsem se blížil k místu, tak na mě padla nějaká únava. Otupila se mi pila :-( ale co jsem nejvíc proklínal, byl chodník s asfaltem plným bublin. Fakt super! Už jen 1,5 km tak jsem to kousnul a bylo to dobře, protože těsně před předávkou jsem přeběhl železniční přejezd a hned po mě přejel vlak.

4. úsek
Po opět kvalitním odpočinku na sedadle v autě jsem nemohl ani stát na vlastních nohách natož běžet. Snažil jsem se proklusnout, protáhnou a sklepat únavu. Zpráva o tom, že máme asi 10 minut náskok, potěšila, ale vzhledem k mému stavu jsem měl obavy o můj výkon. Soupeř na to šel takticky, nerozcvičoval se, abych neviděl jak na tom je. Na hrázi v dálce se objevila červená skvrna alias Horoděj. Valil si to proti větru lehkým krokem. No a už jsem vyběhnul. Krásné okolí Slovnaftu a loděnice jsem probíhal po cyklostezce, kde nebylo moc speciálních štafetových značek, ale pamatoval jsem si z mapy skoro všechno a tak jsem se nebál. Čekal jsem v Bratislavě trochu víc fanoušků běhu. Proběhl jsem krátce parkem a už jsem to točil do kopce k mostu společnému pro kolo, chodce, vlak a dálnici. Účelová železo-asfaltová stavba splnila účel mě unudit, takže jsem zase musel myslet, jak mě bolí nohy. Věděl jsem, že až dálnici podběhnu je to necelé dva kilometry podél Dunaje. Řeku jsem po své pravici jen tušil. Byla schovaná za hustým křovím a pořádnými stromy. Nikde žádné davy lidí jako na Tour de France. Jen vykukoval další most, co musím podběhnout. No co, za mnou nikdo, tak jsem si zvolnil, aby měl zbytek týmu čas se připravit na společné protnutí cílové pásky. Už mi zbývalo podběhnout poslední most a ocitl jsem se na nějaké stavbě. V dálce už jsem viděl parkoviště s auty a věděl jsem, že jsem v Bratislavě. Už jen kousek do cíle a připojil se zbytek týmu... no, úplně brzdit jsem kvůli nim nemohl, to bolelo víc než běžet dál.


Ladislav Kučera



Běh od Tater k Dunaji jsem si představoval jako pohodový běh, při kterém se budu kochat krásami Slovenska. Ve skutečnosti vše bylo tak rychlé a hektické, že na rozhlížení kolem sebe nebyl vůbec čas. Měl jsem přidělené úseky č. 8, 19, 30. První předávka byla od Michala. Nečekal jsem, že bude tak rychlý a štafetu jsem převzal s 20 sec zpožděním. Byl jsem rád, že první úsek běžím za světla, orientačně se mi zdál nejtěžší. Trať ale byla perfektně značená a nebyl jediný problém. Druhý úsek byl pro mě pocitově nejhorší. Cítil jsem povinnost napravit chybu z první předávky, věděl jsem, že v patách máme silného soupeře a běh po tmě mi situaci neulehčil. Po probdělé noci jsem nastupoval na třetí úsek s vědomím, že poběžím ještě úsek číslo 34. Abych ho zvládl, bylo důležité zvolit optimální tempo. Po doběhu tohoto úseku jsem tušil, že pokud se nic nestane, nemůžeme souboj o prvenství prohrát. V posledním úseku jsem bojoval s větrem, nekonečnou rovinou a únavou. Byl jsem rád, když jsem předal štafetu Michalovi a smočil nohy v krásném modrém Dunaji.

Ještě po třech dnech mě bolí nohy, ale jsem rád, že jsme zvítězili a já byl při tom.


Míša Stránská



Na první úsek jsem se těšila už od startu závodu. Plná motivace jsem se vydala k Bánské Bystrici ve 21 hodin. Podle materiálů pořadatele byla trať orientačně velmi náročná. Proto jsem nechtěla nic nechat náhodě a už doma jsem si na internetu trasu 2x prošla. Ale moje obavy, že se ztratím, byly zbytečné. Připadalo mi, jako bych město dobře znala. Běželo se mi skvěle a při průběhu náměstím mi dokonce fandili lidé z hospody. Asi 3 km před cílem jsem před sebou uviděla první blikající světýlka ostatních běžců. Cíl byl jasný. Přidat na tempu a doběhnout všechny soupeře, které mám před sebou. Do cíle jsem přiběhla víc unavená, než jsem původně měla v plánu, ale byla jsem spokojená. První úsek byl za mnou. Protože po mě běžel Petr, který jel v druhém autě, měla jsem dovolený krátký výklus a jeli jsme dál.

Po necelých 6 hodinách v autě se mi v noci na druhý úsek vůbec nechtělo vylézat z rozehřáté deky. Ale nedalo se nic dělat. Čas nástupu na (pro mě) druhý úsek se blížil. Promnula jsem si oči, s námahou se vyhrabala z auta. Následovala rychlá rozcvička, trochu energetického gelu na svačinu, a jde se na to! Ztěžklé nohy sice nechtěli běžet, ale nadšení pro závod a týmový duch byl silnější a já zase mazala co to šlo. Byla krásná letní noc a blikající světýlka soupeřů motivovala k rychlejšímu tempu. V půlce trati jsem dostala informaci, že náš náskok je asi 4 minuty a já se mám snažit ho udržet. Rázem další kilometr pípal 3:35. To ovšem dlouho nevydrželo. Zbytek už jsem držela pod 4:00 jen tak tak. Za mohutného povzbuzování od týmu jsem doběhla s nadšením. Další část mé úlohy splněna.

Na třetí úsek už jsem tak natěšená nebyla. Únava po probdělé, prosezené noci v autě a 18ti km v nohách byla velmi znát a měla jsem obavy, abych vůbec zvládla doběhnout. Délka rozcvičky se oproti prvnímu úseku zkrátila asi na polovinu, naopak dávka energetického gelu se zdvojnásobila. První kilometr úseku byly nohy překvapivě lehké, ale pak na mě někdo hodil (pěkně těžkou) deku a celý zbytek tratě jsem bojovala sama se sebou. Nekonečná rovina a silný vítr. Dva nepřátelé, kteří mě doprovázeli celou dobu běhu. Díky fandění týmu jsem zvládla přesvědčit nohy, aby doběhly. Největší odměna za tenhle tvrdý závod přišla až po společném proběhnutí cílové čáry. Konečně jsem si mohla říct: zvládli jsme to! Byla radost se podívat na usměvavé tváře ostatních. Jiný, tak emotivní závod by člověk hledal marně. Výjimečné momenty spojené s kamarádstvím a běháním jsou pro mě nezapomenutelné. Stejně tak nezapomenu, jak jsem při čekání na vyhlašování vytuhla jen ve spacáku v parku na břehu Dunaje. :)


Adéla Stránská



V 15:00 Peťan vybíhá a všichni jsme lehce nervózní. Já teda víc než lehce a to jdu svůj úsek až za cca 6h. Podle itineráře ještě musím odřídit bus 2 úseky. Máme málo času na přejezdy a tak jedu jak blázen. V pauzách sotva stačím sníst svačinu, převléct se a jelikož zas nestíháme, mám na rozklus asi tak 10min a jdu na věc. Začínám za tmy a běžím lesem. Nechci to přiznat, ale bojím se, a tak běžím rychleji než bych chtěla. V prvním kopečku jsem pěkně zahlcená. Takhle teda ne. Zvolním a už se mi běží lépe. Snažím se šetřit síly na později. S průměrem 4:17 jsem spokojená, předávám ségře, 200 m výklus a jedeme dál. Běžec s konkurenčního týmu dobíhá minutu a půl za mnou. Ajéj. Míšo makej!

Na druhý úsek vybíhám ve 3 ráno. Dost netradiční čas pro závod, ale kupodivu se mi běží dobře. Před sebou vidím světýlka a držím tempo jen díky tomu, že je postupně dobíhám. Na konci úseku mám prudký seběh a dost si namůžu stehna. Krátký výklus. Tentokrát se mi podařilo lépe udržet náskok, máme 4 min. Naskakuju do auta, kde se převlékám a jedem dál.

V Jatově se měním s Peťanem. Na start mého 3. úseku mě musí dovézt Fabie, protože jinak bychom to nestihli. Je tam dlouhý a komplikovaný přejezd. Dorazíme tam s předstihem 40 min. Z toho 20min strávím v lesíku na záchodě. Střeva nemilosrdně pracují. Uplynulých 15 h jedu jen na energetické tyčinky, gely, ionťák, banány a semtam nějaká houska se šunkou. Děsím se posledního úseku, ale břicho je to poslední co mě trápí. Nohy absolutně nespolupracují! V počáteční euforii je teda první kilák za 4:04 a druhý za 4:08, což se záhy projeví jako fatální chyba. Raději se nedívám před sebe, protože vidím na dva km do dáli. Soustředím se na udržení tempa okolo 4:20 a počítám každý uběhnutý metr. Poslední 3 km jsou naprosté peklo! Všechno bolí, sluníčko nemilosrdně pálí a já se motám na kraji silnice. Když v dáli zahlédnu týmové tričko, ohromně se mi uleví. Chci poslední km zařadit vyšší rychlost, ale plynový pedál nefunguje. Předávám Míše a padám k zemi. Jít se vyklusat? Nemožné. Zhroutím se do auta a pokračujeme v jízdě.

Kdo nezkusí, nikdy nepochopí. Na konci běžíte jen a jen pro tým. Obdivuju Michala, Láďu a Filipa, že dali i 4. úsek a to ve výborném tempu. Já nemohla jít běhat ani v úterý.


Na úplný závěr…

bych chtěla poděkovat všem členům týmu za perfektně odvedenou práci, nejen při závodě, ale i při sepisování materiálů. Bolest svalů a únava už pomalu odeznívají a nejen mně se do hlavy vkrádá neodbytná myšlenka: Co takhle dát to příště hluboko pod 22 hodin… :)

Fotogalerie Adély, Romana a Ládi zde.
Vybrané fotky od oficiálních fotografů zde.
Krátký sestřih ze závodu zde.

Pro zajímavost uvádím ještě náš jízdní řád, součet naměřených časů a průměry na 10 km.



The end

Článek byl publikován 22.08.2014, 13:29:51