Z albánského pekla

Každý návštěvník našich stránek jistě zaznamenal, že tuto neděli bojovali na MS v běhu do vrchu stylem nahoru-dolů v Albánii dva borci Iscarex teamu. Naši chlapci se rozhodně neztratili. Michal Horáček v elitní mužské kategorii doběhl v konkurenci 111 závodníků 74., Filip Záveský v juniorech dokonce jako nejlepší z Čechů na skvělém 18. místě. Exluzivně nyní přinášíme jejich dojmy z mistrovského závodu.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY V PDF

Nazdar chlapci, jsme rádi, že jste se nám v pořádku vrátili.:) Jak byste teď, z tepla domova, zhodnotili jedním slovem, či větou, celou albánskou anabázi?

Filip: Byla to těžká akce, ale jsem za účast na ní rád. Rád bych tvrdil, že měla i dobrý konec (moje spokojenost s výsledkem), ale vzhledem k tomu, jak mi teď není dobře, to tvrdit nelze. (snad spokojenost přijde s větším odstupem... pozn. Red.)

Michal: Albánské peklo :)

Jak probíhala aklimatizace?

Filip: Na cestu jsem v pátek ráno vyrážel v mikině a bundě. Po několika hodinách strávených v klimatizovaných prostředích byl výstup z letadla v Albánii skutečně teplotním šokem. Ale zvykl jsem si hodně pít a nebylo to tak nejhorší i tak se člověk zapotil jenom při stání.

Michal: Velmi těžce – po příletu na letiště panovaly v Tiraně teploty kolem 33° C, na což se během 2 dní přizpůsobuje špatně, zvlášť po tom našem českém létě …

Jak vypadala trať? Co jste si říkali při její prohlídce?

Filip: Prohlížet trať jsem šel s Honzou Janů a moc jsme nevěděli, kudy vlastně trať vede, ale něco jako fáborky tam bylo, tak jsme to úplně neřešili. Bylo tam pár skupinek, které chodily proti nám, tak co... Překvapila nás spousta odpadků poházených úplně všude, cestou jsme nabrali nějakého Francouze, který komentoval trať slovy: junkyard, rubbish, garbage (smetiště, odpadky, svinstvo). Dolů nás to opět navedlo na stejnou cestu a bylo jasné, že jsme špatně: „Dole se podíváme na mapu a ono se to ujasní.“ Nakonec se nás seběhla skoro celá česká výprava a nějakou náhodou jsme se dostali na další úsek trati kde jsme ještě nebyli. Po projití všech částí trati nám stejně nebylo jasné jak se běží, ale tak snad tam budou lidi. Abych nezapomněl další detaily. Začátek byl v „botanické zahradě“ (ne moc udržovaném parku). Asi první kilometr byla cesta s několika centimetry prachového písku. Poté to byly takové stezky ani ne metr široké s nadělanými schody. Cesta dolů byla ze začátku velice technicky náročná, prudké zatáčky, pseudo schody. Seběh obsahoval i dvě části, kde jsme běželi po písčitém srázu.

Michal: Na trati, a především na výběru prostředí, kde se trať nacházela, byla vidět nezkušenost pořadatelů. Bylo to na předměstí Tirany, kde bylo mnoho stavenišť a samotný „kopec“ tak byl vlastně takový hřebínek nad nimi. Na trati kolem staveb byla opravdu velká spousta prachu a i zbytek trati byl doslova vyschlý a vypražený, což v kombinaci s nezvládnutým občerstvováním představovalo pro závodníky doslova peklo. Samotná prohlídka trati den před závodem se nesla také v duchu zmatků – trať nebyla ještě označena, tudíž jsme dlouho bloudili a vlastně i hledali, kudy trať správně vede …

S čím jste šli do závodu? Měli jste nějaké pokyny od trenérů, nebo bylo jenom na vás, jak poběžíte?

Filip: Do závodu jsem šel s tím, že ho chci dokončit a umístit se v 1. polovině. Taktika byla stejná jako pokaždé hlavně nepřepálit. Jo a stále jsem nevěděl kudy přesně poběžím.

Michal: Do závodu jsem šel s velkým respektem a to hlavně vzhledem k podmínkám, které panovaly – teplota cca 36 °C ve stínu a spousta prachu na trati, takže jsem začínal opravdu zezadu. Pokyny od trenérů nebyly žádné – myslím, že všichni tam byli natolik zkušení závodníci, aby věděli jakou strategii na závod zvolit …

Jaké to vůbec bylo, stát poprvé na startovní čáře MS?

Filip: Popravdě jsem byl docela nervózní, přeci jenom v tom horku jsem úplně neměl představu o tempu. Poprvé jsem mohl vidět všechny své soupeře. Oproti tomu jak jsem si zvyknul stavět se do prvních řad jsem byl úplně vzadu a vedle mě tam stál nějaký kluk bez čísel (myslím, že tam neměl být).

Michal: Tak pro mě to bylo úplně poprvé a dojmy jsou jednoznačně pozitivní – je to úžasné stát mezi 120 elitními běžci ze všech koutů světa a mít možnost porovnat se s nimi. Pro mě to byla obrovská zkušenost a také bych řekl i motivace do budoucna …

Jak z vašeho pohledu vypadal průběh závodu?

Filip: Hned po startu došlo k pádu, já jsem však běžel jen kolem hromady běžců. Vůbec nevím co se dělo po startu v čele, protože jsem do první zatáčky vbíhal mezi posledními. Poté se vběhlo do části vedle staveniště, kde kvůli prachu nebylo vidět ani na 5 metrů. Pokračovalo se dále v cestě vzhůru a já měl pocit, jako by pořád do mě někdo strkal a když chtěl někdo někoho přeběhnout, tak se strašně bránil. Prostě maso! A to se umocnilo, jakmile se začala trať zužovat. Někde za polovinou prvního stoupání, kde byla trať úzká a prudká, dokonce někde jakoby zakopaná do země, se najednou strašně zpomalilo. Přecházel jsem do „turistické chůze“. Nešlo předbíhat a tak nezbývalo, než vydržet. Postupně se mi dařilo předbíhat pár závodníků a to už jsem byl na vrcholu. Začátek klesání byl, jak už jsem zmínil, dost technický, ale i přesto jsem se pokusil předběhnout závodníka přede mnou. Beru to doprava vedle něj a jsem o půl kroku předním, pak přijde zatáčka doprava, mám to kratší a jsem předním. Najednou se zatáčka ještě utáhla a já jí nevytočil, protože hned vedle trati bylo listí pod ním schován sráz asi půl metru. No nic, vyškrabal jsem se nahoru a pokračoval. Teď přišla chvíle která nebyla nijak zajímavá, prostě se běželo. A až znovu nahoře začaly problémy. Na vrcholu vidím, jak soupeř přede mnou dostává poslední láhev s pitím. Nejhorší na tom bylo, že člověk vdechoval ten prach a bylo potřeba ho spláchnout. Závod pokračoval a očekával jsem další občerstovačku, tam vidím pořadatele jak pije a, že nic nebude... tak jsem ještě naštvaně pohodil rukama. Slyšel jsem jak na mě něco řval, ale Albánsky. Nevracel bych se.. :) Byl jsem dost naštváný a dýchalo se mi hůř a hůř. Ztratil jsem tak asi dvě pozice a dobíhal jsem Brita, který byl už ale příliš daleko, asi 2 metry nakonec chyběly. V cíli jsem jak nic vypil litr vody a nechal se osprchovat vodou.

Michal: Od startu jsem šel s velkým respektem zezadu, řekněme kolem 80. místa. Bohužel hlavní část stoupání na vrchol kopce vedla velmi úzká cestička s přírodními schody vytesanými přímo do hlíny (tady se pořadatelé snažili), takže hned v prvním kole se celý kopec prakticky „zašpuntoval“ a víceméně vypochodoval. Po prvním kole mi junioři hlásili pozici kolem 72.-73. místa, celé druhé kolo jsem si pozici udržoval, bohužel ve třetím kole na mě dolehla krize, takže poslední stoupání jsem ztrácel pozici a propadl se odhadem někam k 80. místu, ale v seběhu jsem se snažil zmobilizovat zbylé síly a nakonec několik závodníků seběhl, z čehož bylo nakonec 74. místo …

Jste spokojeni se svým vystoupením? Šlo něco udělat jinak, lépe?

Filip: Já jsem rozhodně spokojen. Lépe by šlo určitě udělat víc věcí, ale třeba by se pak jiný věci pokazily co já vím... např. po loňské mononukleóze začít trénovat mnohem dřív a ne až v lednu, snažit se startovat z lepší pozice a nebo se víc strkat. :)

Michal: Vzhledem k podmínkám, které panovaly a faktu, že ve vedru nepodávám své nejlepší výkony, jsem s konečným umístěním celkem spokojen. Před závodem bylo mým přáním umístění se do 60. místa, což se bohužel nakonec nepovedlo. Co udělat na trati jinak – možná lépe občerstvovat, což bohužel k faktu, že v posledním kole nebyla na trati již ani kapka vody, moc dobře nešlo …

Jaké bylo zajištění celé akce? Vnímali jste coby závodníci potřebný servis a komfort? (hmotný, informační, psychologický...) Jak ze strany českého realizačního týmu, tak od pořadatelů?

Filip: Zajištění celé akce :-D Hned se mi vybavilo vyhlášení. Pořadatelé neměli hymnu USA a českou vlajku přidělávali červenou nahoru. Určitě se Albánie má co učit. Nedostatek pití na trati a velká nedochvilnost a spousta maličkostí, ale byla vidět jejich snaha. Na ubytování v hotelu si nelze stěžovat.

Michal: Co se týče ubytování, komfortu, stravy a postarání se o závodníky za 1-, po stránce samotného závodu, tzn. zvolení trati, značení, občerstvení a všeho kolem bych neváhal dát za 4. Bohužel byla znát na pořadatelích velká nezkušenost s organizováním závodu jako takového, natož akce takového významu …

Díky za rozhovor pánové, ať vám to nadále takhle běhá, k Vaší i naší radosti..:)


A na závěr ještě minimedailonky Filipa a Michala:


Filip Záveský

Co mě v poslední době nejvíc „dostalo“?

Hlavně co mě dostalo je školní rozvrh. Opravdu by se ten někdo měl zamyslet...

Vtip: Přijde dělník za vedoucím a říká mu, že se mu zlomila lopata. Vedoucí povídá: “Tak ji opři třeba tady o míchačku.”

Zážitek: Pořád něco je. Sice už je to starší, ale horský orientační běh. Tam si člověk vyzkoušel své limit a zvládli jsme to.

Objev: Nic mě nenapadá možná to, že si mladší bratr zařídil Facebook a to ho tak nechtěl.

Společenská událost: Večer po kvalifikaci na Pekláku - oslava“ 18. narozenin a postupu na MS.

Běžecká událost: Rozhodně tohle mistrovství, protože to mělo úroveň průměrných závodů Iscarex poháru. To má být kompliment českým organizátorům.

U mě samotného: :) Mě nikdo nedostane ani já sám…


Michal Horáček

Co mě v poslední době nejvíc „dostalo“? Tak to fakt nevim...

Vtip: Chuck Norris je přímým potomkem Mistra Yody.

Zážitek: pořádný steak :)

Objev: Chuck Norris je důvod, proč Bůh sedmý den odpočíval.

Společenská událost: Moje svatba :)

Běžecká událost: MS Albánie 2011

U mě samotného: ty vole, fakt taky teď nevim. A nemám teď čas :)



Oba borce zpovídal: Tomáš Klášterecký

Článek byl publikován 14.09.2011, 11:52:04