Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Vyrostou na Vyškovsku další vrchaři?

Hory tu na Drahanské vrchovině sice nemáme, ale kopců a i dost nepříjemných se po celém okolí najde dost a dost. A že se na nich dá připravit také na vrcholné vrchařské soutěže, to dokumentují i výkony Jiřího a Magdy Hajzlerových, jejichž přípravu jsem tak trochu vedl a samozřejmě též Mirky Hanákové. Ale to už je hodně dávno.

Od té doby jako když utne a vyjma Martiny Vévodové, se nikde u nás žádný vrchař či vrchařka neobjevují. Spíš se všichni těžkým terénům vyhýbají a vybírají si závody s jednodušším profilem, nejraději jen lehce zvlněné, kde se nemusí nijak namáhat. Prostě kopce všem nahánějí hrůzu a přitom se na ně dá docela dobře připravit a navíc to jde i rychle, v případě, že se na tuto specializaci opravdu zaměříme a rozhodneme se vrchařským závodům věnovat. Samozřejmě také pro to musí být určitě nějaké předpoklady.

Jenže takový trénink opravdu bolí a to už nemá každý v povaze, aby se s tím dokázal porvat. Ostatně stejně tak jsou tvrdé i vytrvalostní běhy na dráze a proto je našich špičkových běžců čím dál méně a výkony tomu odpovídají. Oč je jednodušší proběhnout se v nějakém příjemném terénu nebo na silnici, sice s velkým počtem závodníků na startu, ale s minimální konkurencí a v pohodě si vychutnávat, pokud na to tedy samozřejmě je forma a výkonnost, jak je krásné drtit soupeře o třídu horší a to vše bez velké námahy. Tady jednoznačně platí okřídlené přísloví : Jednooký mezi slepými králem.

Jenže jakmile jde do tuhého, tak pak najednou všichni tito vytrvalci vyšší úrovně uhýbají, ne a ne se sejít, rozdat si to mezi sebou a případně i s mezinárodní konkurencí. Tohle neplatí v bězích do vrchu. Závodů není tolik jako jiných po celou sezónu a proto se tam přece jen sejdou většinou ti lepší borci, kteří se běhům do vrchů věnují a pak se ukáže, kdo jak na tom je. A to je cesta, po níž se potom můžou dostat ti nejlepší vrchaři i na světových a evropských soutěžích přece jen trochu výš, než se v současné době ve výsledkových listinách objevují.

Ale to jsem trochu odbočil až kam jsem snad ani nechtěl. Doufám, že to zase neschytám za to, co jsem se opovážil napsat já, co vlastně viděl kopce jen z vrtulníku a to jsem měl ještě hrůzou zavřené oči. Určitě na to nemám žádné morální právo a proto zdůrazňuji, že je to jen můj, možná docela zkreslený, názor na vrchařskou elitu.

Ale pojďme k věci. Už před pár lety jsem si tiše řekl, že když nikdo z mého okolí nechce jezdit na daleké cesty po horách a kopcích naší země, proč tedy s tím něco neudělat přímo tady u nás na vyškovsku. A protože mi nedělá potíže uspořádat sportovní akci, tak jsem se do toho ve své domovské obci Nemojany pustil. Vybral jsem si letní termíny. Za prvé je přece jen v tomto období míň závodů, za druhé se v obvykle panujícím vedru opravdu nikomu nechce nikam trmácet a za třetí převážná většina běžců raději místo tréninku v letním přípravném období zvolí závod jako součást přípravy, zejména v období silového zatížení.

Abych všechny moc nevyděsil extrémními kopci, vybral jsem trať v ideálním lesním prostředí, po nově zbudované lesní silnici bez silničního provozu, kde je i největším horku vždy optimální klima. Je to cesta k legendární křižovatce nad vesnicí Olšany zvané Tři Javory. Navíc není tato trasa ani moc psychicky náročná, protože mezi lesními velikány nevidí závodníci daleko před sebe. Též jsem nehledal žádné velké převýšení, dělá to tak s bídou 250 metrů na 4,5 kilometrech, protože jsem nechtěl odradit trochu zpohodlnělou starší generaci místních veteránů, kteří přece jen, jako ostatně všude, tvoří gró celého startovního pole. Ale pro zajímavost jsem udělal tratě všech tří závodů obrátkové a myslím, že se to nesmírně osvědčilo. Ostatně stoupající zájem běžců o start na těchto, přece jen trochu speciálních bězích, mě o tom přesvědčil. I závodníci si pochvalují, že je to něco jiného a že přestože je seběh hodně náročný a také bolestivý, zejména pro toho, kdo nemá ideální běžeckou techniku, je to přitažlivé a hlavně nesmírně rychlé. Nakonec si to můžete přijet vyzkoušet sami. Propozice jsou přiložené a najdete je i ve všech termínovkách.

Pro zajímavost : Pro nejlepší běžce z loňského ročníku nebyl problém jít poslední dva kilometry hluboko pod pět minut. Tak jak se pomalu blíží léto, opět na okolních závodech slyším známý nářek a poznámky: Zase nás pustíš po stejné trati? A nechceš to změnit. Víš ten kopec je pro nás strašný a dolů je to ještě horší. Je tam sice krásně a hezky, ale je to dřina.

Když všichni vidí, že se jenom usmívám při rozdávání propozic a tak nad tím s povzdechem mávnou rukou: My stejně přijedeme, nakonec podmínky jsou pro všechny stejné a taky to máme doma, tak kam by jsme se jinam trmáceli: A to byl můj hlavní cíl. Donutit všechny přece jen nějak netradičním způsobem a ne úplně přehnaně náročnou zabíračkou ochutnat běh do vrchu, i když jen s velmi jemným převýšením a tak všem ukázat, že to jde a že s odpovídající přípravou se pak dá klidně vyjet i na extrémní kopce když už ne daleko, tak alespoň po celé Moravě.

Třeba si hned po mých závodech vyrazit v srpnu otestovat svoje schopnosti na Králičák. Proč ne?

Zdeněk Smutný

Propozice Nemojské sedmičky

Propozice Nemojské devítky

Propozice Nemojské pětky

Článek byl publikován 14.06.2010, 09:36:59