Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Eva Jirásková - od kondiční kulturistiky až k běhům do vrchu

Moc volného času nemám, tvrdí Eva Jirásková: Ale pokud se mi podaří pár dnů někde vyšetřit, tak vyrážím do světa, protože nesmírně ráda cestuji. Využila jsem v roce 2006 svého putování po Americe i ke startu na maratónu v Chicagu a loni si otestovala také odolnost ve vysokohorském prostředí And v Bolívii, když se mi podařilo vylézt na šestitisícovku.

Moc toho volna opravdu nemá. Musí se v životě dost ohánět. Provozuje Sportovní centrum v Lanškrouně, vede tam mimo jiné cvičení dle Pilatese, Fitbox i Spinning. V tomto městě v současné době též bydlí, a přestože má tři dcery, tak vychovává už jen dvě. O tu nejstarší, stejně jako o jejího prvního vnuka, se stará již její manžel. No, a protože toho má asi málo na práci, tak vlastní ještě v Letohradě cukrárnu. Zřejmě kvůli správné výživě.



13. 5. 2001, Běh na Radhošť


Je pravda, že ačkoliv již letos startuje v ženském Céčku, nikdo by jí těch 45 let nehádal, asi to v tom cukroví moc nepřehání anebo skutečně umí něco, po čem se nepřibírá a moc dobře to chutná. / Já tedy, abych se přiznal, jsem dosud nepoznal, co to tak může být, a že jsem už okusil svým mlsným jazykem fakt ledacos. A kila mi pak taky letěla nahoru jak splašené koně. Musím se u ní někdy stavit. Možná mi poradí./



2. 6. 2002, Běh na Seelisberg, Švýcarsko


S atletikou začínala na základní škole od 6. do 9. třídy v Lanškrouně. Potom pokračovala v Rudé Hvězdě Pardubice, pod vedením známého trenéra Křivky, který byl ovšem spíš specialista na skoky a sprinty. Můžu to tvrdit naprosto zodpovědně, protože jsem se v těch letech v Pardubicích ve stejném oddíle také, po dobu své vojenské služby, pohyboval a rok tréninků jsem si pod ním rovněž užil. Eva poté absolvovala střední průmyslovou školu chemickou, samozřejmě kde jinde, než v Pardubicích. Pak jsem od atletiky zběhla ke kondiční kulturistice, vzpomíná na mládí: 13 let mě to drželo a nasměrovalo i k mému současnému zaměstnání.



21. 9. 2002, MS veteránů v běhu do vrchu, Innsbruck


Rok 1999 byl pro ni přelomový. Vrátila se zpět k běžeckým disciplínám, ovšem ne na dráhu, ale na silnici, do terénů a kopců. Myslím ovšem, že se vše rozhodlo až po mém vstupu do Iscarex teamu, probírá se svými začátky: Tím bylo ihned jednoznačně dané, kudy se bude ubírat má běžecká cesta a že to budou vrchy, to bylo okamžitě nad slunce jasné. Nakonec to ani jinak nešlo a mně se to hrozně zalíbilo. Skutky potvrzují její slova. Ostatně je dost málomluvná, slovo abych z ní páčil heverem. Jenže statistika dokazuje, že toho zvládla za ta léta mezi vrchaři opravdu hodně. Má za sebou víc jak 300 startů v závodech Českého poháru v bězích do vrchu. Mimochodem, jen tři lidé mají tento počet vyšší. Nasbírala zatím přes 8800 bodů, ale hlavně a to pokládám za důležité zdůraznit, 157 krát stála dosud na stupních vítězů. Abychom byli kompletní při hodnocení její účasti v poháru, tak v B kategorii vybojovala 3x třetí, 2x druhé a jednou první místo v celkovém pořadí.



27. 9. 2003, MS veteránů v běhu do vrchu, Schwarzwald


Letos se posunula do Céčka, jak jsem již předeslal, a v soutěži v pohodě zvítězila. Od roku 2000 jsem se zúčastnila všech Mistrovství světa veteránů, potvrzuje svoji cestovatelskou zálibu: To jsem si nemohla nechat ujít a projela díky tomu i různé kouty světových kopců a hor. Vyhovují jí středně těžké horské běhy kategorie A, ale s možností odpočinku při seběhu zpět, jen své vyloženě oblíbené závody nemá. Záleží, jak se zrovna cítí a také jak na tom opravdu v ten daný den je.



14. 8. 2004, CENA FIRMY ISCAREX Dolní Morava - Králický Sněžník


Nemám ráda horko, zamračila se při vzpomínce na žhavé léto: Vyhovuje mi spíš když padají trakaře, tedy jakékoliv špatné počasí, v tom se cítím jako ryba ve vodě. Mimo běhy do vrchů si ráda zkusí i různé krosové závody, jen dráha jí moc nevoní, tam se raději ani nezkouší podívat. Nemá v oblibě, jako ostatně většina vrchařů, kroužení po ovále a sbírání nekonečně pomalu ubíhajících metrů závodní tratě.



28. 8. 2004, MS veteránů v běhu do vrchu, Itálie


Vesměs všechny české běhy do kopců jsou v nádherné přírodě, trochu se zasnila: Rozhodně bych se do takových míst u nás nikdy nedostala, a proto jsem ráda, že se tam podívám a pokaždé si to užívám. Nejen vlastní závod, ale i pak tu krásu kolem. A také musím připomenout perfektní partu všech lidí, kteří se okolo těchto akcí pohybují. Rozhodně jsem mezi nimi šťastná a myslím, že věnovat se vrchům bylo mé velmi důležité životní rozhodnutí.



26. 5. 2007, Ostravice - Lysá hora (foto Luděk Bednarz)


Je nabíledni, že při takovém zápřahu ve svých firmách, v rodině i nakonec nějakým tím tréninkem a cestováním po závodech, jí už na nic jiného čas nezbývá. Ostatně tohle vše, co dělá, je jejím koníčkem a ona je ráda, že si to mohla všechno spojit dohromady. Kdo z nás má, jako ona, svoji práci jako svou zálibu. Moc nás asi takových není. Přesto si najde ještě čas pro mentálně postižené děti, a protože se doma stará o podobně postiženou sestru, založila společně s kamarádkou sdružení, kde pomáhají rodičům těchto dětí organizovat různé zájezdy a kulturní akce. V roce 1995 pro ně založila i sportovní klub. Díky tomu se mohou účastnit také tito členové naší společnosti Speciálních olympiád, běžeckých soutěží a sportovních her. I například součástí Běhu Javorkou v České Třebové je zrovna takový závod pro mentálně postižené a vozíčkáře. Strašně mě mrzí, že neumím zaběhnout podle svých představ Králičák, přestože jsem už absolvovala všech deset ročníků. Ale ještě není všem dnům konec, říká Eva Jirásková, vrchařka, která již deset let úspěšně a ráda brázdí svahy našich hor a kopců.


Zdeněk Smutný

Článek byl publikován 23.12.2009, 09:58:33